Látky znečisťující ovzduší – jejich původ a účinky

Atmosféra obsahuje kromě plynů také kapalné a pevné částice v různých koncentracích. Ty představují komplexní směs chemických, organických a anorganických látek označovaných jako částice „přenášené vzduchem“.
Tyto částice přenášené vzduchem se často označují anglickou zkratkou PM, „Particulate Matter“.

Prostřednictvím vzduchu, který nás obklopuje, jsme neustále konfrontováni s látkami znečisťujícími ovzduší. Tyto látky pocházejí především z lokálních topenišť, průmyslu, intenzivního zemědělství a konečně ze spalovacích procesů paliv, tedy z automobilového průmyslu.
Emise z automobilových motorů jsou komplexní a jejich složení velmi proměnlivé. Částice jsou tvořeny oxidem uhelnatým, oxidy dusíku, sazemi, sulfáty a kovy. Kvalitativní a kvantitativní složení výfukových plynů je závislé na použitých pohonných hmotách, typu motoru a jeho stáří, na technickém seřízení a údržbě motoru, na výfukovém systému a používání vozidla. Podstatné je především, zda je auto používáno často nebo jen zřídka, pro rychlé nebo pomalé jízdy a na kratší či delší vzdálenosti.

Výfukové plyny dieslových motorů s neřízeným emisním systémem nebo s omezeně řízeným emisním systémem obsahují více pevných částic. Dvě studie IARC, Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny, prokazují stoupající riziko rakoviny plic a rakoviny močového měchýře související s razantním nárůstem výfukových plynů z dieslových motorů.

Riziko ohrožení škodlivými látkami v ovzduší se neomezuje jen na rakovinu plic. V závislosti na velikosti pronikají více či méně do dýchací soustavy. Částice 2,5 pronikají např. do plicních sklípků, v nichž způsobují vznik zánětů, které mohou vést k plicním obtížím, jako je bronchitida, astma a konečně i rakovina. Větší částice (P10) zůstávají v horních dýchacích cestách, kde mohou být obzvláště u dětí příčinou nemocí, jako je zánět hltanu nebo zánět průdušnice.